Jak patinovat dřevo?

20.6.2016 Josef Řezníček

picture

Povrch dřevěného nábytku se v průběhu času přirozeně mění. Vlivem neustálého používání a namáhání dřevo stárne, dochází u něj ke změnám barvy i struktury, nábytek působí lehce zašlým dojmem. Této změně říkáme patina. A protože v posledních letech jsou v kurzu rustikální, vintage a další „staromódní“ styly, spousta lidí chce patinu i na úplně novém nábytku. Jak jí docílit?

 

Zprvu je potřeba říci, že patina je výsledkem přirozeného procesu stárnutí dřeva – i když se budete snažit sebevíc, nikdy ji nenapodobíte tak věrně, aby to nebylo 100% poznat. Rozhodně se ale k výsledku přirozené patiny můžete přiblížit – a to dost výrazně.

 

Ještě než se vůbec pustíte do patinování, rozmyslete si, zda vůbec patinované dřevo má ve vašem interiéru místo. „Ošuntělý“ nábytek vypadá skvěle na chatách, chalupách a ve staromódně laděných interiérech, lze jej zkombinovat také s prvky moderních domácností. Pokud ale máte v domově ryze moderní a čisté linie, působil by patinovaný stolek v obýváku jako pěst na oko.

 

Dobře dřevo vyčistěte

Jakmile jste si svým rozhodnutím patinovat 100% jistí, rozeberte nábytek na desky. Odšroubujte kování, odejměte dvířka, odstraňte všechny úchytky či dekorační prvky. Nejprve totiž dřevo musíte dokonale očistit od starých laků a nátěrů, což se v rozebraném stavu dělá mnohem lépe.

 

Starou vrstvu laku nejlépe odstraníte pomocí horkovzdušné pistole a špachtle. Tím, že lak nahřejete, půjde špachtlí ze dřeva krásně setřít. Tam, kde se vám to úplně nepodaří, vezměte zbytky laku šroubovákem. Snažte se přitom nepoškodit povrch dřeva a postupujte opatrně, abyste šroubovákem nezajeli hluboko dovnitř. Povrch následně dočistěte pomocí brusky nebo smirkového papíru.

 

Na závěr čistícího procesu zapravte případná poškození pomocí tmelu a nakonec celý povrch odmastěte – ideálně technickým lihem. Pak přimontujte zpět dvířka a kování, jde se totiž na věc.

 

Zkuste patinovací i krakelovací laky

Před samotným patinováním ještě doporučujeme upravit povrch dřeva. Tažením hrubého smirkového papíru proti směru vláken z něj odstraňte „měkké“ části, můžete použít i ocelový kartáč. Díky tomuto kroku docílíte jisté plasticity povrchu, dřevo pak na pohled působí starší.

 

Teď už přichází na řadu samotné patinování, které lze provádět několika způsoby. Nejčastější z nich je použití patinovacích laků, které v několika vrstvách nanášíte na povrch. Lak nanášejte náhodně, někde na dřevo tlačte, jinde vytvořte jen lehký film. Čím více vrstev použijete, tím lépe bude výsledek vypadat. Po lehkém zaschnutí laku můžete některé jeho části setřít hadříkem nebo suchým štětcem, případně zabrousit. Docílíte tak požadovaného vzhledu.

 

Neméně zajímavou metodou je použití tzv. krakelovacích laků, které rozpouští horní vrstvu barvy a způsobují tak na povrchu přirozeně vypadající trhlinky. Natřete tedy povrch dřeva vybranou barvou a na náhodně vybraná místa aplikujte krakelovací lak, který obnaží dřevěný povrch. Následně ještě použijte vrstvu akrylové barvy.

 

Další alternativou je použití klasických barevných nátěrů. Vždy se přitom držte pravidla „na světlý tmavý a na tmavý světlý“.

 

Pokud chcete světlý nábytek, natřete jej nejprve tmavou podkladovou vrstvou a na tu aplikujte světlý nátěr. Pokud chcete tmavý nábytek, udělejte to přesně naopak. Pak vezměte do ruky smirkový papír, brusnou houbičku nebo kotoučovou brusku a povrch na určitých místech obruste. Někde můžete jen na podkladovou barvu, někde až na dřevo, hlavní je nerovnoměrnost.

 

Úplně nakonec smirkovým papírem nebo brusnou houbičku obruste rohy a hrany, protože ty se při používání přirozeně namáhají nejvíc – a měly by tak být i nejvíc „ošoupané“.

 

Poslední fází je pak vyleštění dřeva jemným smirkovým papírem nebo leštící houbičkou a případné navoskování. Nábytek tak déle vydrží a zůstane dokonale hladký a lesklý.

 

Patinováním dáte i obyčejnému stolečku z borovice nezaměnitelný vzhled, určitě se ho nebojte. A kdybyste si nebyli úplně jistí v kramflecích? Vezměte kousek prkna a zkuste si různé metody patinování nanečisto. Po pár pokusech z vás bude profík – a můžete se pustit do svého nábytku naostro.

foto autora
Josef Řezníček

Práci s dřevem se věnuji už 14 let a dostal jsem se k ní, jak se říká, „jak slepej k houslím“. Na vysoké škole jsem studoval zemědělství a potravinářství, ale protože jsem toužil...

číst dále ← Zpět do blogu